Satanská biblia 05
(ZEMĚ)
KNIHA BELIALOVA
VLÁDA NAD ZEMÍ
Největší přitažlivost magie nespočívá v
jejím použití, ale v jejích esoterických zákrutech. Příchuť tajemna, které tak
těžce halí provozování černých umění, byla podporována, ať již dobrovolně či z neznalosti
těmi, kdo rádi prohlašují, že jsou největšími znalci těchto věcí. Je-li
nejkratší spojnicí mezi dvěma body přímka, pak by z uznávaných okultistu byli
dobří stavitelé bludišť. Základní principy obřadné magie byly tak dlouho
odsunovány mezi neustále přebírané zlomky scholastického mysticismu, až se
adept čarodějnictví stal obětí matení, jehož se on pak sám dopouštěl na jiných!
Jako analogii lze uvést příklad studenta aplikované psychologie, který navzdory
tomu, že o věci ví všechno, nedokáže navázat přátelství.
K čemu je dobré studium klamu, pokud v ne
nevěří všichni? Mnoho lidí samozřejmě podvodům věří, ale stále JEDNÁ podle
přirozených zákonu. Na této premise je založena satanská magie. Držíte v ruce
příručku - základní text o materialistické magii. Je to satanská obdoba čítanky
pro prvňáčky.
Belial znamená bez pána, a symbolizuje
skutečnou nezávislost, soběstačnost a osobní úspěch. Belial představuje živel
země a najdeme v něm magii, která stojí oběma nohama pevně na zemi - pravé,
nefalšované, magické postupy - žádné otřepané mystické fráze, postrádající
objektivní logiku. Neváhejte! Zde jsou základní fakta!
TEORIE A PRAXE SATANSKÉ MAGIE
(Definice a cíle)
Definice magie, používaná v této knize
zní; Změny situací či jevu v souladu s naším přáním, jež by při užití běžně
přijímaných metod zůstaly nezměněny. Tím nepochybně vzniká značný prostor pro
osobní interpretaci. Někdo možná namítne, že tyto návody a procedury nejsou
ničím jiným než aplikovanou psychologií či vědeckým faktem, oděnými do magické terminologie
- dokud v textu nenarazí na pasáž, jež se nezakládá na žádných známých
vědeckých faktech. Právě z tohoto důvodu jsme se nesnažili omezovat uváděné
výklady zavedenou nomenklaturou. Magie není nikdy vědecky zcela vysvětlitelná,
zato veda byla v určitých obdobích za magii považována.
Mezi bílou a černou magií není žádný
rozdíl kromě nafoukaného pokrytectví, morální nadutosti poznamenané pocitem
viny a faktu, že bílý magik klame sám sebe. V klasické náboženské tradici je
bílá magie provozována s altruistickými, dobrými úmysly. Černá magie naopak
slouží k obohacování, zvětšování osobní moci a ke zlým účelům. Nikdo na Zemi se
ještě nevěnoval studiu okultismu, metafyziky, jógy a dalších dobrých koncepcí,
aniž by tím sledoval uspokojení vlastního ega a získání osobní moci. Někteří
lidé proste raději nosí žíněné košile, a jiní dávají přednost sametu či
hedvábí. Co přináší jednomu rozkoš, znamená pro druhého bolest, a totéž platil
pro dobro a zlo. Každý adept čarodějnictví je přesvědčen, že on jedná správně.
V rámci magie rozeznáváme dvě kategorie:
rituální neboli obřadní, a nerituální čili manipulativní. Rituální magie
spočívá v provádění formálního obřadu, který se alespoň částečně odehrává na
místě zvlášť k tomu určeném a ve stanovenou dobu. Jejím hlavním účelem je
získat adrenální energii, která by se jinak ztratila, a další emočně vyvolanou
energii a přeměnit je v dynamicky přenosnou sílu. Nejde o intelektuální, nýbrž
o čistě emoční akt. Jakákoliv intelektuální aktivita musí proběhnout před
obřadem, nikoli při něm. Tento druh magie je někdy označován jako VETŠÍ MAGIE.
Nerituální čili manipulativní magie, zvaná
též MENŠÍ MAGIE jsou vlastně triky, prováděné s pomocí různých nástrojů a
připravených situací, které mohou při šikovné manipulaci vyvolat změnu v
souladu s naši vůlí. V dřívějších dobách se této magii říkalo kouzla, cáry a
uhranutí.
Většina obětí čarodějnických procesu vůbec
nebyly čarodějnice. Často se jednalo o potrhlé staré ženy, které byly buďto
senilní nebo se vymykaly konvencím. Dalšími obětmi bývaly výjimečně přitažlivé
ženy, které odmítaly nabídky mocných mužů. Skutečné čarodějnice stály před
tribunálem nebo na popravišti jen zřídka, jelikož byly zběhlé v umění svádět,
takže dokázaly okouzlit muže a zachránit .si život. Většina pravých čarodějnic
spala s inkvizitory. Zde je třeba hledat původ výrazu osobní kouzlo. Základním
kapitálem moderní čarodějnice je schopnost okouzlit či využít svého půvabu.
Slovo fascinace má také okultní původ, vztahovalo se totiž k uhranutí. Upoutat
něčí pohled, jinými slovy fascinovat, okouzlit, znamenalo uhranout dotyčného a
přivolat na něj pohromu. Ženu, která dokázala okouzlovat muže, proto považovali
za čarodějnici.
Schopnost účinně využívat POHLEDU je
nedílnou součástí vzdělání adepta čarodějnictví. Abyste mohli někým
manipuloval, musíte být schopni nejdříve upoutat jeho pozornost a udržet si ji.
Existují tri metody, jak toho dosáhnout: využití sexu, sentimentu nebo
podivnosti, propadne jejich kombinace. Čarodějnice musí být k sobe poctivá a
rozhodnout sama, do které kategorie nejspíše patří. První kategorie, sex, je
zcela evidentní. Jde-li o půvabnou nebo sexuálně přitažlivou ženu, mela by
udělat vše, aby byla co nejsvůdnější. Sex používá jako svůj nejsilnější
nástroj. Jakmile upoutala sexuální přitažlivostí mužovu pozornost, muže si s
ním dělat, co chce. Druhou kategorií je sentiment. Sem patří většinou starší
ženy. Lze do ní zařadit i čarodějnice typu paní kuchařinka, která bydlí v malé
chaloupce a lidé ji považují za mírně potrhlou. Děti jsou obvykle očarovány
její fantazií a mladí lidé ji vyhledávají, neboť od ní očekávají moudré rady.
Díky své nevinnosti dokáží děti vidět její magické schopnosti. Tím, že se
přizpůsobí představě o milé paní ze sousedství, muže mást lidi, aby dosáhla
svých cílu. Do třetí kategorie spadá vše, co se týká podivnosti. Hodí se pro
ženu, která vypadá divně nebo strašidelně. Když dokáže svého zjevu využít, muže
snadno manipulovat lidi, kteří se bojí, co by jim asi udělala, kdyby nevyhověli
jejím přáním.
Mnoho žen lze zařadit do více než jedné z
těchto kategorií. Například mladá dívka, která vypadá svěže a nevinně a
současně je hodně sexy, spojuje sex se sentimentem. Nebo typ femme fatale,
který kombinuje sexappeal s temnými podtóny, používá sex a podivnost. Každá
čarodějnice musí posoudit své přednosti a rozhodnout, do které kategorie patří,
a tyto přednosti pak musí patřičně využít.
Aby se z muže stal úspěšný čaroděj, musí
se také zařadit do správné kategorie. Pohledný či sexuálně přitažlivý muž
samozřejmě patři do první kategorie zvané sex. Kategorie druhá, sentiment se
hodí pro staršího muže, který muže vypadat jako skřítek nebo lesní čaroděj.
Hodný starý dědoušek (často starý zvrhlík!) také patří do této kategorie. Třetí
typ představuje muž, jehož zjev budí dojem čehosi zlověstně temného či přímo
ďábelského. Každý z těchto mužů bude užívat své schopnosti očarovat víceméně
obdobně, jak bylo uvedeno v případe žen.
Vizuální metaforika používaná k vyvolání
emočních reakcí je samozřejmě nejdůležitějším nástrojem menší magie. Každý, kdo
je dost hloupý, aby tvrdil, že vzhled nehraje žádnou rolí se velice mýlí.
Přitažlivý vzhled není sice bezpodmínečně nutný, ale vyhraněnou osobnost mít
musíte!
Dalším důležitým manipulačním faktorem v
menší magii je pach. Vzpomeňte si, zvířata se bojí všeho, co nemá žádný pach, a
jsou nedůvěřivá! I když můžeme jakožto lidé mnoho soudu založených na čichu
vědomě odmítat nebo zlehčovat, jsme stejně jako čtyrnohá zvířata tímto smyslem
motivováni. Jste-li muž a chcete-li okouzlit nějakou ženu, nechte přirozené pachy
vašeho těla, aby prostoupily vaše bezprostřední okolí, budou působit jako
živočišný kontrast k rouchu společenské zdvořilosti, do něhož se odíváte.
Jste-li ženou a toužíte-li svést nějaké
muže, nebojte se, že byste se ho mohla dotknout tím, že jste nevydrbala šťávy a
vůně svého těla nebo že ono místo mezi vašimi stehny není suché a sterilní.
Tyto přirozené pachy patří k sexuálně stimulačním prostředkům, které nám ve své
magické moudrosti dala příroda.
Mezi citová stimulans radíme vůně, které
vyvolávají příjemné vzpomínky a nostalgii. Chcete-li okouzlit muže pres
žaludek, začíná to vnímáním vůní při vaření! Citový typ čarodějnice zjistí, že
toto kouzlo patří k nejužitečnějším. V této souvislosti snad není hrubostí
zmínit se o případu muže, který chtěl kdysi okouzlit jednu mladou ženu.
Ztratila v dětství domov a jeho radosti. Shodou okolností byla jejím domovem
rybářská vesnice. Protože se onen muž vyznal v praktikách menší magie, chytře
si vsunul do kapsy u kalhot makrelu, a sklidil žen, jakou jinak přináší jen
velká láska.
TŘI DRUHY SATANSKÉHO RITUÁLU
Praxe satanské magie zahrnuje tři druhy
obřadu. Každý z nich odpovídá jinému základnímu typu emočního vzrušení. První z
nich můžeme nazvat sexuálním rituálem.
Sexuální rituál se vlastně shoduje s tím,
co se obvykle nazývá kouzlo lásky. Smysl tohoto rituálu spočívá ve vyvolání
odezvy v člověku, po němž toužíte, event. přivolání partnera, který by naplnil
vaše sexuální touhy. Pokud nemáte dostatečně silnou představu určitého člověka
či typu, aby dokázala vyvolat přímé sexuální vzrušení vrcholící orgasmem, vaše
konání se nesetká s úspěchem. Důvod je prostý: i kdyby byl rituál úspěšný, bylo
by vám to k ničemu, když nedokážete využít příležitosti, protože nejste dost
vzrušení. Není totiž těžké zaměnit kouzlení motivované postranními úmysly s
očarováním, jež má uspokojit vaše sexuální touhy.
Pokud se čarování zaměřené k vlastnímu
prospěchu spojuje s obřadnou magií, patří buď k rituálům soucitným nebo
destrukčním, případně k oběma typům. Jestliže něco chcete nebo potřebujete tak
zoufale, že jste z toho smutní a trápíte se, a přitom můžete svého cíle
dosáhnout pomocí cáru a kouzel, aniž byste někomu ublížili, pak muže vaši moc
zvýšit soucitný rituál. Pokud si přejete po zásluze očarovat nebo lapit obět, s
níž máte své plány, použijete destrukční rituál. Tohoto rozdělení je třeba
dodržovat, protože kdybyste k dosažení kýženého cíle zvolili nevhodný rituál,
mohlo by vám to způsobit značně komplikované problémy.
Jako dobrý příklad muže posloužit dívka,
kterou neustále obtěžuje neodbytný nápadník. Pokud mu nezavdala žádnou příčinu,
mela by si uvědomit, že jde o psychického upíra, a klidně ho nechat hrát
masochistickou roli. Jestliže ho ale lehkovážně sváděla, vzbudila jeho naděje a
pak se diví, že je předmětem vytrvalé sexuální touhy, muže poděkovat jen sama
sobě. Takové jednání je pouze "přifukováním" ega a je dáno naučeným
popíráním ega, které si pak vynucuje takové triky. Satanistka má ego dostatečně
silné, aby využívala čáry jen pro vlastní sexuální uspokojení nebo k získání
moci či úspěchu v nějaké oblasti.
Druhý typ rituálu se týká soucitu. Rituál
soucitu nebo citovosti je prováděn s úmyslem pomoci jiným, případně sobě. Tímto
rituálem lze ovlivnit například zdraví, rodinné štěstí, podnikání, hmotné a
vědecké úspěchy apod. Tento druh obřadu by bylo možno považoval za ryzí
dobročinnost, máme-li na paměti, že s dobročinností se má začínat doma.
Třetí motivační silou je destrukce. Jde o
obřad, jehož použití je vyvoláno vztekem, nevolí, pohrdáním, opovržením nebo
čirou nenávistí. Je známý jako očarování, kletba nebo ničivé kouzlo,
Jednou z nejrozšířenějších mylných
představ o praktikách rituální magie je, že člověk musí nejdříve věřit v její
moc, aby mu mohla uškodit nebo ho zničit. Nic není dál od pravdy. Největší
posměváčci byli vždy nejvhodnějšími obětmi škodlivých kouzel. Důvod je děsivě
prostý. Když příslušník primitivního kmene zjistí, že na něj nepřítel seslal
kletbu, první, co udělá, bude, že poběží za nejbližším šamanem či kouzelníkem.
Stále si uvědomuje ohrožení a přítomnost zla, a víra v moc kletby je tak silná,
že podnikne vše, aby ji zlomil. Pomocí soucitné magie pak muže bojovat s
jakýmkoliv zlem, jež se mu postaví do cesty. Takový člověk si dává pozor na
každý krok, a raději nic neriskuje.
Osvícený člověk, který o podobných
pověrách nechce ani slyšet, naopak zatlačí instinktivní strach z kletby do
podvědomí, a tím si pěstuje pozoruhodně destruktivní sílu, která se s každým
dalším neštěstím ještě násobí. Kdykoliv ho potká nový nezdar, nevěřící
přirozeně automaticky popře jakoukoli souvislost s kletbou, zvláště v jeho
případe. Toto důrazné vědomé popření účinnosti kletby je její hlavní složkou,
zaručující úspěch, protože čaroděj navodí situaci, v níž jsou neštěstí či
nehoda velmi pravděpodobné. V mnoha případech obět popírá, že by magie mohla
jakkoliv ovlivnit její život a někdy tuto možnost nepřipustí ani na smrtelném
loži - ale čaroděj je naprosto spokojen, pokud se dostaví očekávané výsledky.
Je třeba připomenout, že pokud jsou výsledky vašeho konání v souladu s vaší
vůlí, je úplně jedno, jestli mu někdo přikládá význam nebo ne. Superlogik vždy
dokáže vysvětlit spojitost mezi magickým rituálem a konečným výsledkem jako
dílo náhody.
Ať už má magie konstruktivní nebo
destruktivní cíl, její úspěch závisí na receptivitě osoby, která je předmětem
požehnání nebo kletby. V případe sexuálního nebo soucitného rituálu pomáhá,
pokud příjemce v magii věří; obět uřknutí nebo kletby je snadnější zničit,
pokud v magii NEVĚŘÍ! Jestliže si člověk uvědomuje význam strachu, potřebuje
prostředky a způsoby, aby se proti němu mohl bránit. Nikdo není vševědoucí, a
dokud existuje nejistota, bude existovat i obava z neznáma, které v sobe
zahrnuje potenciálně nebezpečné síly. Právě tento přirozený strach z neznáma,
blízký příbuzný fascinace neznámem, tlačí logicky založeného člověka k
rozumovým vysvětlením. Vědce vede k objevům zřejmě právě jeho schopnost úžasu.
Je smutné, že ten, kdo se považuje za logika, je často poslední, kdo chápe
podstatu rituální magie.
Když hluboká víra a vroucí nadšení dokáží,
že se na tele objeví rány, jaké údajně utrpěl Kristus, říká se tomu stigmata.
Tyto rány se objeví následkem soucitu, vypjatého až k výraznému emočnímu
extrému. Proč bychom tedy měli pochybovat o ničivých důsledcích mezních stavu
strachu a hrůzy? Takzvaní démoni mají teoreticky moc roztrhat tělo na kusy;
stejně tak hrst dávno zrezivělých hřebíku dokáže v člověku přesvědčeném, že
visí na kříži Kalvárie, vyvolat extázi, až z něj kape krev.
A proto se nikdy nepokoušejte přesvědčit
skeptika, na něhož byste chtěli seslat kletbu. Nechtě ho, ať se pošklebuje.
Kdybyste ho poučovali, zmenšíte tím své šance na úspěch. Když se bude vysmívat
vaší magii, vlídné mu naslouchejte s pocitem jistoty, že jeho dny budou
naplněny zmatkem. Jestliže je skutečně hoden opovržení, pak z milosti Satanovy
možná dokonce zemře - s posměškem na rtech!
VÝZVA K TĚM, KDO CHTĚJÍ PRAKTIKOVAT TATO
UMĚNÍ
Pokud jde o sex nebo chtíč: Plně využijte
zaříkání a kouzel, která účinkují; jste-li muž, vnořte do ní svůj vztyčený úd
se smilnou rozkoší: jste-li žena. rozevřete svůj klín s vilným očekáváním.
Pokud jde o soucit: Buďte odhodláni
nelitovat námahy vynaložené na pomoc poskytnutou ostatním, i kdyby se melo
jejich nove získané blaho stát překážkou ve vaší životní dráze. Buďte vděční za
vše. čeho se vám díky magii dostane.
Pokud jde o zkázu: Než vyšlete kletbu,
ujistěte se, že JE VÁM JEDNO, jestli vaše obět žije nebo ne; pokud jí přivodíte
zkázu, radujte se a nepodléhejte výčitkám svědomí.
RESPEKTUJTE TATO PRAVIDLA, JINAK SE ZCELA
jisté SETKÁTE S PRAVÝM OPAKEM SVÝCH TUŽEB, A MÍSTO POMOCI DOJDETE ÚJMY!
RITUÁL ANEB INTELEKTUÁLNÍ DEKOMPRESNÍ
KOMORA
Magický obřad muže provádět jedna nebo
více osob; je tedy třeba ujasnit si výhody obou přístupu.
Na rozdíl od soukromého obřadu jde u
skupinového rituálu spíše o posílení víry a načerpání nových sil. Shromáždění
lidí oddaných společné filozofii napomáhá obnovení víry v moc magie.
Náboženství udržovala při živote právě jeho okázalost. Když se náboženství
stává systematicky osamělou záležitostí, pak přesahuje do oblasti sebezapírání,
které je v podstatě totožné s asociálním chováním.
Z tohoto důvodu by se mel satanista
pokusit vyhledat další osoby, s nimiž by mohl obřady konat.
V případe kletby čili ničivého rituálu
někdy pomáhá, je-li magikovo přání posíleno ostatními cleny skupiny. Na tomto
druhu obřadu není nic, co by mohlo jeho účastníkům být nepříjemné, protože jeho
základními složkami jsou hněv a symbolické zničení vyhlédnuté oběti.
Rituál soucitu, kde je třeba beze studu
přelévat slzy, eventuelně sexuální rituál s masturbačními a orgasmickými
podtóny, mají největší šanci na úspěch, jsou-li prováděny v soukromí. Rozpaky
či ostych by neměly mít v rituální síni místo, pokud nejsou součástí dané role,
a pak jich lze vhodně využít - např. stud, který pociťuje slušná žena sloužící
za oltář, ji muže sexuálně vzrušovat.
I při zcela osobním rituálu je nejprve
třeba sáhnout k tradičnímu úvodnímu zaříkávání a magickým úkonům, teprve pak
dojde na přehrávání intimních fantazií. Formální část rituálu lze provést v
téže místnosti či síni jako část soukromou - nebo je možno provést formální
obřad na jednom místě a osobní na jiném. Počátek i konec rituálu musí být
provedeny v obřadní síni se symbolickým vybavením (oltář, kalich, atd.).
Stylizovaný začátek a konec obřadu působí
jako dogmatický, protiintelektuální nástroj, jehož smysl spočívá v oddělení
aktivit a souvislostí vnějšího světa od toho, co se odehrává v obřadní síni,
kde je třeba soustředit veškerou energii a vůli. Pro intelektuála je tato
stránka obřadu nejdůležitější, neboť především on potřebuje efekt dekompresní
komory, vyvolaný zaříkáváním, zvony, svícemi a dalšími okrasami. Pak teprve
muže prostřednictvím projekce a využitím představ nechat působit své čiré a
vědomé touhy,
Intelektuální dekompresní komoru satanské
svatyně lze, stejně jako všechny náboženské obřady, považovat za školu dočasné
nevědomosti. Rozdíl spočívá v tom, že satanista si je vědom, že pracuje s
určitým druhem umele navozené nevědomosti, aby rozvinul svou vůli, zatímco
stoupenci jiných náboženství to nevědí, a pokud ano, oddávají se sebeklamu, jež
takové poznání nedovoluje. Jejich ego je již díky neustálému náboženskému
omílání příliš labilní, aby jim dovolilo přiznat si, že se dobrovolně odsuzují
k nevědomosti!
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PROVOZOVÁNÍ SATANSKÉ
MAGIE
A. Touha
Prvním faktorem při provádění rituálu je
touha, přání, též známé jako motivace, pokušení nebo citové přesvědčení. Pokud
po výsledku opravdu netoužíte, neměli byste se pokoušet obřad provádět.
Nemůžete získat praxi v čarování, čaroděj
muže provádět triky, jako třeba pohybovat neživými předměty, pouze v případe,
že cítí silnou emoční potřebu, aby se tak stalo. Je pravda, že pokud si přeje
získat moc tím, že udělá magickými výkony dojem na ostatní, musí předložit
hmatatelný důkaz svých schopností. Satanská koncepce magie nicméně nehledá
uspokojení v prokazování magických dovedností.
Satanista provádí rituál, aby dosáhl
naplnění svých tužeb, a nikdy by neztrácel čas ani sílu vůle na něco tak
zbytečného, jako je třeba skutálení tužky se stolu pomocí kouzla apod. Množství
energie, potřebné k levitaci čajového šálku by postačilo k vsugerování nějaké
myšlenky skupině lidí vzdálených půl světa, aby jednali v souladu s vaší vůlí.
Satanista ví, že i kdyby se vám podařilo dostat šálek do vzduchu, stejně by se
našel někdo, kdo by to považoval za trik. Když satanista chce, aby předměty
pluly vzduchem, používá zrcadel, drátu nebo jiných pomůcek, a šetří si sílu pro
zvětšování vlastní moci a bohatství. Všechna nadaná média a mystici pravé cesty
se zavázanýma očima a zapečetěnými obálkami praktikují cistou a aplikovanou
jevištní magii, a každý přiměřeně zručný eskamotér ze zábavního parku nebo kabaretu
by dokázal jejich výkony napodobit - i když by možná chyběly svatouškovské
duchovní podtóny.
Malé dítě zjišťuje, že když si něco
dostatečně intenzivně přeje, většinou toho dosáhne. To dává smysl, chtění je
příznakem touhy, zatímco modlitba je provázena zlou předtuchou. Písmo svaté
touhu pokřivilo a udělalo z ní chtíč, chamtivost a lakotu. Buďte jako děti a
nepotlačujte touhu, jinak ztratíte kontakt s hlavním prvkem potřebným k
provádění magie. Nechtě se uvést v pokušení a vezmete si to, co vás pokouší,
kdykoliv je to jen možné!
B. Načasování
Pro každou úspěšnou situaci je jednou z
nejdůležitějších podmínek správné načasování. Zvolení správného času rozhoduje
o úspěchu či neúspěchu magického rituálu ještě daleko vetší měrou. Nejvhodnější
chvíle pro seslání kletby či kouzla, očarování nebo zaříkávání je tehdy, kdy je
objekt ve stavu největší receptivity. Vnímavost k vůli čaroděje je nejvyšší,
když je příjemce co možná nejpasivnější. Bez ohledu na sílu své vůle, je
samozřejmě hodně pasivní, když spí. Tyto chvíle jsou proto nejvhodnější dobou k
vyslání vaší magické energie.
Existují určitá období spánkového cyklu,
kdy je spáč vnímavější k vnějším vlivům. Člověk, který je normálně unaven po
celodenní práci. bude spát jako pařez, dokud si tělo a mozek neodpočinou.
Období hlubokého spánku trvá obvykle od čtyř do šesti hodin, pak je vystřídáno
obdobím snění, které trvá dvě až tři hodiny, eventuelně až do probuzení. Právě
v období snění je mozek nejvnímavější k okolním či nevědomým vlivům.
Předpokládejme, že čaroděj hodlá vyslat
kletbu na někoho, kdo chodí obvykle spát v 11 hodin večer a vstává v sedm ráno.
Nejvhodnější doba k provedení rituálu je tedy kolem páté hodiny ranní čili dvě
hodiny před probuzením.
Je třeba zdůraznit, že čaroděj musí v tu
chvíli být na vrcholu sil, neboť při provádění rituálu slouží jako vysílač.
Podle tradice jsou čarodějnice a čarodějové noční tvorové, což je zcela
pochopitelné. Chceme-li vyslat myšlenkovou energii na nic netušícího spáče,
neexistuje lepší rozvrh dne! Kdyby tak lidé věděli, jaké myšlenky jsou jim ve
spánku vkládány do hlavy! Ve stavu snění se rodí značná část budoucnosti. Při
probuzení se zjevují velké myšlenky a mozek, který si je v bdělém stavu
zapamatuje, vymyslí mnohé další. Ale ten, kdo se řídí myšlenkami, o nichž nic
neví, je záměrně veden do situací, které se budou později vysvětlovat jako
osud, vůle boží nebo neštěstí.
Každý z nás má během dne období, kdy je
schopen přijímat čarodějovu vůli. V těchto chvílích denního snění, nudy, nebo
když se čas vleče, jsme nejvíce ovlivnitelní.
Je-li objektem vašeho zaříkávání žena,
nezapomínejte na význam menstruačního cyklu. Kdyby člověk během svého
neuspokojivého vývoje zcela neotupěl, poznal by, stejně jako čtyrnohá zvířata,
kdy je samice sexuálně nejvnímavější. Lidský nos, i když není poničen levnými
opiáty, není normálně vybaven, aby zachytil výmluvné erotické pachy. I kdyby
však člověk měl takovou schopnost olfakce, hledaná osoba by ho nejspíše svedla
se stopy použitím značného množství parfému, který překryje a oslabí pohoršivé
pachy, nebo by účinnými deodoranty vypátrání zcela znemožnila.
Pres tyto nepříznivé okolnosti je muž
stále podvědomě schopen rozpoznat změny v chemii ženského těla, a podle toho je
buď přitahován nebo odpuzován. Umožňuje to smyslový vjem čichové povahy. Vědomé
užití těchto schopností bychom si nejlépe procvičili, kdybychom se vrátili zpět
do stadia čtyrnohých zvírat, což ovšem tem, kdo mají slabý žaludek muže zavánět
lykantropií (Schopnost nabývat vlčí podoby pomocí magie - pozn.překl.). Nicméně
existuje snadnější cesta: proste si zjistit přesný menstruační cyklus ženy,
kterou jste si vyhlédli jako objekt. Průměrná žena je sexuálně nejpřístupnější
těsně před a po periodě. Čaroděj proto považuje čas spánku v těchto dnech za
nejvhodnější období pro vštepování myšlenek nebo motivace sexuální povahy.
Čarodějnice mají k dispozici daleko vetší
časové rozpětí, kdy mohou vysílat svá kouzla na žádoucího muže. Sexuální puzení
je u mužů daleko stálejší než u žen (přestože je mnoho žen, které se vyznačují
stejnou či dokonce vetší sexuální touhou), proto není přesné načasování na den
tak důležité. Každý muž, který neztratil veškerou sexuální energii, je pro
šikovnou čarodějnici snadnou kořistí. Období po jarní rovnodennosti je u muže
nabito sexuální vitalitou a on sám se v souladu s tím i projevuje, čarodějnice
tedy musí sáhnout k silnějším prostředkům, aby se nezahleděl jinam.
Na ustrašenou otázku Copak proti čárům
není žádná obrana? je třeba odpovědět takto: Ano, je. Nesmíte nikdy spát,
oddávat se dennímu snění, musíte pořád myslet na něco důležitého a nikdy
nesmíte mít otevřenou mysl. Pak budete chráněni proti magickým silám.
C. Představivost
Dospívající chlapec, který pečlivě vyzývá
do kury stromu srdce s iniciálami svými a své milované, chlapeček, který si
celé hodiny kreslí elegantní automobily, malé děvčátko, které chová potrhanou a
omlácenou panenku a myslí si, že je to krásné děťátko - tito nadaní čarodějové
a čarodějky, přirození kouzelníci, používají magický prvek známý jako
představivost, na němž závisí úspěch každého rituálu.
Děti, které se nestarají, jestli mají
výtvarné nadání nebo jiné tvůrčí schopnosti, sledují své cíle s pomocí výtvoru
své fantazie. Zato civilizovaní dospělí lidé jsou ke svým tvůrčím projevům
daleko kritičtější. Primitivní čaroděj klidně muže při svých magických obřadech
úspěšně použít figurku z bláta nebo hrubou kresbu. PRO NĚJ je podoba přesně
taková, jaká má být.
Vše, co slouží k vystupňování vzrušení v
průběhu rituálu, přispívá k jeho úspěchu. Jakákoli kresba, malba, socha,
literární projev, fotografie, součást oděvu, vůně, zvuk, hudba, scénka či
vymyšlená situace, kterou lze vtělit do obřadu, čaroději poslouží.
Obrazy a symboly jsou mnemotechnickou
pomůckou, jež šetří intelekt, fungující náhražkou za něco reálného. S
představami lze manipulovat, je možné je vyvolat, obměňovat a vytvářet, vše
podle čarodějovy vůle, produkt imaginace se stává vzorcem, vedoucím ke
skutečnosti.
Pokud si chcete užít sexuálních radovánek
s tím, koho jste si zvolili, pak jako integrální součást obřadu musíte situaci,
po níž toužíte, vytvořit na papíre, plátně, psaným slovem, atd., a přitom co
nejvíc přehánět.
Pokud máte hmotná přání, musíte upřeně
hledět na obrazy věcí, které chcete - obklopte se vůněmi a zvuky, které tyto
předměty vyvolávají - vytvořte magnet, který situaci nebo věc, po které
toužíte, přitáhne!
Abyste si pojistili zničení nepřátel,
musíte zničit jejich podoby! Musí být zastřeleni, ubodáni, otráveni, upáleni,
rozdrceni, utopeni či roztrháni co nejpřesvědčivějším a nejsugestivnějším
způsobem! Není těžké pochopit, proč náboženství pravé cesty hledí s takovou
nelibostí na modly. Spodobnění užívané čarodějem je fungující mechanismus
vedoucí k hmotné skutečnosti, která je přímým protikladem esoterické
spirituality.
Jistý Rek, který se vyznal v magii, kdysi
zatoužil po žene, která by uspokojila veškeré jeho touhy. Byl tak posedlý
nemožností nalézt předmět svých snů, že začal takové překrásné stvoření sám
vytvářet. Když dílo dokončil, tak opravdově a neodvolatelně se do ženy, již
stvořil, zamiloval, že už nebyla z kamene, ale měla lidské tělo, byla živá a
teplá. Mágovi Pygmaliónovi se tak dostalo nejvyššího z magických dobrodiní a
krásná Galatea byla jeho.
D. Nasměrování
Jednou z nejvíce přehlížených okolností
při provozování magie je nahromadění síly a její následné nasměrování k
uspokojivému výsledku.
Adepti čarodějnictví obvykle vykonají
rituál a pak s hroznou úzkostí cekají na první známky úspěchu. Přestože jsou
odhodlaní a cílevědomí, mohli by stejně dobře padnout na kolena a dát se do
modlení, protože úzkost, kterou cítí při očekávání kýžených výsledku, likviduje
každou reálnou šanci na úspěch. Navíc není jisté, jestli se jim s takovým
postojem podaří nashromáždit dostatek energie potřebné k rádnému provedení obřadu.
Pokud si na situaci, na níž má být založen
váš rituál, budete stěžovat nebo o ní budete pořád mluvit, můžete si být jisti,
že příliš rozptýlíte a rozředíte to, co má být rituálně nasměrovanou silou.
Jakmile vznikla touha dostatečně silná, aby bylo možno sáhnout po magických
silách, je třeba podniknout vše, aby se tato přání symbolicky ventilovala PŘI
PROVÁDĚNÍ RITUÁLU - NE před ním nebo po něm!
Smyslem rituálu je osvobodit čaroděje od
myšlenek, jež by ho nakonec zničily, kdyby se jimi stále zabýval. Přemítání,
denní snění a neustálé spekulování spaluje emoční energii, kterou je jinak
možno soustředit a dynamicky použít, nemluvě o skutečnosti, že stravující
úzkost snižuje i normální produktivitu.
Čarodějnice, jež vysílá kouzla mezi
dlouhým vysedáváním u telefonu, když ceká, že jí vytoužený milenec zavolá;
strádající čaroděj, který přivolává Satanovo požehnání, a pak ceká jako na
jehlách, až přijde šek; muž, sklíčený nespravedlností, která se mu stala,
proklel svého nepřítele a s protaženým obličejem a čelem plným vrásek se těžce
plahočí dál - to jsou příklady špatně směrované emoční energie.
Není divu, že se čaroděj cesty ctnosti
obává odplaty za seslání zlého kouzla! Vysílající, pronásledovaný pocity viny,
si muže být odplatou jist - postará se o ni právě jeho špatné svědomí!
E. Faktor rovnováhy
S faktorem rovnováhy je třeba počítat při
provádění rituální magie, týkající se spíše rituálu touhy a soucitu než
sesílání kleteb. Představuje sice malou, ale mimořádně důležitou součást
rituálu.
Schopnost uvědomení a úplného poznání
tohoto faktoru si osvojí pouze málo čarodějnic a čarodějů. Jde zkrátka o to,
rozpoznat typ člověka a situace tak, abyste s použitím magie dosáhli co
nejsnáze co nejlepších výsledku. Poznání mezí vlastních možností vyžaduje
zvláštní druh introspekce, která muže čaroději připadat nemožná, mnohdy ale
muže rozhodovat o úspěchu či neúspěchu.
Pokud vaše pokusy dosáhnout svého cíle
pomocí vetší či menší magie neustále selhávají, zamyslete se nad těmito věcmi:
nestali jste se obětí nesprávně orientovaného, zbytnělého ega, jež vás přimělo,
že jste zatoužili po něčem nebo po někom, aniž by existovala reálná šance, že
toho dosáhnete? Nejste jako nenadány člověk bez hudebního sluchu, který se
pomocí magie pokouší dosáhnout, aby všichni obdivovali jeho nemuzikální hlas?
Nejste pouze obyčejná, nepřitažlivá čarodějnice, která má velké nohy, nos jako
bramboru, nafouklé ego a navrch ještě těžkou akné, a která vysílá kouzla, aby
polapila fešáckou filmovou hvězdu? Nejste jen primitivní, neohrabaný a oplzlý
pobuda s vyžranými zuby, který touží po smyslné mladé striptérce? Je-li tomu
tak, naučte se pracovat s faktorem rovnováhy, jinak se musíte rovnou smířit s
věcnými prohrami!
Schopnost přizpůsobit touhy svým možnostem
je velký dar. Jen málo lidí si dokáže uvědomit, že pokud nejsou schopni získat
maximum, platí přísloví lepší něco nežli nic. Chronický ztroskotanec je člověk,
který i když má prázdné kapsy, odmítne s úšklebkem šanci vydělat padesát tisíc,
protože to není rovnou milión.
Jednou z největších zbraní čaroděje je
poznání sebe sama, svého nadání, schopností, fyzické přitažlivosti a
nedostatku, atd. Zároveň dobře ví, kdy a kde a na koho co použít! Člověk, který
nemá co nabídnout, a předstupuje před úspěšného muže s grandiózní radou a
příslibem bohatství se podobá bleše, která šplhá slonovi po noze a chce ho
znásilnit!
Ctižádostivá čarodějnice, která klame sebe
samu a myslí si, že dostatečné mocné kouzlo musí být, pres magickou
nerovnováhu, vždy úspěšné, zapomíná najedno základní pravidlo: MAGIE JE JAKO
PŘÍRODA SAMA, K DOSAŽENÍ ÚSPĚCHU V MAGII JE TŘEBA PRACOVAT V SOULADU S
PŘÍRODOU, NE PROTI NÍ.