Jdi na obsah Jdi na menu
 


Posolstvo červa

1. 7. 2007

Poselství červa


Člověk často touží pohřbít svou minulost,
na kterou by nejraději zapomněl.
Ta se mu ale stejně dřív nebo později připomene.
„Jsou Čarodějové, co jen předstírají svou moc, ale i tací, co dávají své schopnosti okázale na odiv. Opravdoví mistři se ale drží v ústraní a většinou se svět o nich nikdy nedozví."
„Co tím naznačujete?" zeptal jsem se. Namísto odpovědi se na mne jen jízlivě usmál a podal mi přes stůl jakousi starou ohmatanou knihu vázanou v kůži. "Coje to za knihu?"
„KNIHA ČERVA," řekl mi stařec vážným hlasem.

Místo vhodné k vykonání ceremonie by mělo být odlehlé a tiché, nejlépe opuštěná venkovská usedlost s hlubokou studnou, rokle či jeskyně. Čas vhodný k vykonání ceremonie připadá na 1. května, a to při západu slunce.

Pomůcky nutné k vykonání ceremonie:
Rituální roucha černé barvy a jedno červené (pro toho, kdo předčítá litanii) Kalich ze stříbra či z kamene Elixír (jakýkoli nápoj přírodního složeni) Dýky Bochník chleba Černé svíce nebo pochodně (Přípustné je rovněž elektrické osvětlení za předpokladu, že je jeho zdroj upraven tak, aby výsledné světlo bylo buďto zelené nebo červené.) Talismany Satanovy, pečetě Bafometa

Počet účastníků je neomezený:
Kněz (Přednašeč) Asistent Ostatní shromáždění
Ceremonie by se ale mělo účastnit alespoň pět osob.

Zahájení ceremonie

Rituální pomůcky jsou umístěny v blízkosti kněze. Všichni shromáždění stojí asi dva metry před průrvou v zemi či studnou nebo roklí. Jakmile je vše osvětleno tak, aby stál kněz ve středu tohoto světla, započne tento číst obřadní litanii. Asistent stojí po jeho levici a má na starosti obřadní pomůcky.
KNĚZ:
Chrámy Starých se propadly pod zem. Moře si vzalo, co z něj vzešlo, a na tomto světě nezbylo mnoho místa pro potomky Cthulhu, kteří přežili hrůznou Apokalypsu. Staří dlouho marně volali jméno nejvyššího vládce světa hrůz. Lidská rasa zatím našla cestu k jejich svatyním, a zde se člověk sklonil před velikostí toho, co zbylo z jejich kultury. A tehdy, skrze Sermis-ta, promluvil ten, který nemá být jmenován, ve snách Starých. Ukázal jim, co mají dělat, aby jejich chrámy opět vzkvétaly, a jejich města se obnovila do původní slávy. Tak se stalo, že vybraní lidé získali velké vědění od cizí rasy, která zde vládla dávno předtím, než první člověk nalezl své místo na této zemi. A bylo tomu tak, že tito lidé uzavřeli úmluvu stvrzenou devíti pečetěmi, že budou pomáhat Starým obnovit jejich říši, výměnou za velké umění. Lidé ale dohodu porušili a devět pečetí se ztratilo ze světa. Tím byla porušena rovnováha. Lidé si tou dobou ale již mysleli, že Staré nepotřebují. Ovládajíce nejvyšší umění, obrátili se proti nim, aby je vypudili z tohoto světa do jiných rozměrů. Strhli jejich sochy a pobořili jejich stavby, aby pak sami ve své slepotě vybudovali vlastní svatyně a vztyčili vlastní modly. Staří upadli v zapomnění a jen čas od času kdosi připomněl jisté věci, o kterých lidé neradi slyší, a o kterých odmítají přemýšlet. Protože se ale Staří neztratili ze světa úplně, ti, co dostatečně dlouho a pilně studovali velké umění, našli si k nim cestu a stali se jejich příbytky. Tak člověk mohl poznat skrze tyto proroky stará tajemství a pak i obnovit svatyně na původních místech. To vše ale jen ve velké tajnosti před svou vlastní rasou, neboť ta krutě trestala všechny, co se hlásili k odkazu starých ďáblů a démonů, na které Staré degradovala. Nic z toho však nemělo dlouhého trvání. Vždy se nakonec objevili vetřelci mezi věrnými uctívači, a s nimi přišla i zkáza a zmar toho, co bylo jen odrazem dávné slávy prastarých bohů. Kdo dnes ví, co se skrývalo pod rozložitými korunami druidských dubů? A co bylo skutečným předmětem uctívání při druidských obřadech? Dnes zná snad každý starý Egypt. Kdo zná ale jeho stará tajemství? Bylo vyřčeno mnoho o tajemných naukách, jež skrývá svatá země. Kde je ale konec těm, kteří její tajemství opravdu poznali? Co skrývají temné pralesy černého kontinentu, a proč některé kmeny svěřují veškerou moc do rukou svých šamanů? A ví snad někdo z vás, kde hledat pozůstatky starých chrámů a mohutných věží, jež člověk uctíval na začátku svého vývoje? Já říkám vám všem, že jsem zřel knihu knih, a znám její prokletý obsah lépe, než si dovedete vůbec představit. Staří odešli. Jsou však blíž, nežli si myslíte. Oči dětí a šílenců na nich mohou spočinout a jejich sluch jim může prozradit jejich přítomnost. Rovněž se zjevují vysoce postaveným mistrům, aby jim ve vhodnou chvíli odhalili jistá tajemství, o kterých čas od času mezi sebou hovoříme, ale která před tímto světem pečlivě ochraňujeme. Naučte se tedy poznávat pravdu! Pravdu o svém původu. Pravdu o své podstatě. Skrze sebe poznáte pak i Staré, jejichž blízkost nyní pociťuji stejně zřetelně, jako pociťuji blízkost vás všech.

Kněz pozvedne obě ruce ve znamení rohů. a zvolá:
Vyslovte to proklínané jméno!

ÚČASTNÍCI:
MOLOCHU!

KNĚZ:
Jméno červa, neboť on je tím věčným poutem mezi tím, co bylo, co je a co bude. MOLOCHU!

ÚČASTNÍCI:
MOLOCHU!
Poté se kněz napije z kalicha, který mu podal jeho asistent. Potom rituální dýkou vyřeže do bochníku chleba jedním řezem hvězdu pentagramu. Kněz podá bochník každému z přítomných a ten si z něho kus utrhne a pak jej hodí do rokle či jiné prohlubně, u jejíhož okraje pak zůstane stát. Jakmile jsou všichni účastníci na okraji průrvy, kněz ze svého světlem ozářeného kruhu začne pronášet:

KNĚZ:
Molochu, dítě vesmíru, tobě obětujeme tělo falešného spasitele, který se navždy odsoudil k věčnému otroctví! Střežte se mrtvého znamení, jež bylo upevněno na nejsvětější symbol. Proroku z Nazaretu, i přesto, že jsi hlásal pravdu, jsi jen zpupný lotr, nehodný slávy, jež náleží nejvyšším zasvětitelům. Což jsi musel tak brzy odhalit pravdu svými skutky? Nebyl jsi snad varován? Cožpak jsi nevěděl, co způsobí tvoji stoupenci, kteří neporozumí tomu, co tys jim ukázal? Pohleď, zde v úkrytu před falešnou církví skrývá se Moloch, kníže velkých bohů. Jeho jméno bylo popliváno a jeho pověst pošpiněna. Stal se synonymem smrti a krvavých obětí, jež tví stoupenci během uplynulého dvoutisíciletí sami napáchali ve tvém jménu a pod tvou záštitou. Kdy konečně nalezneš sílu doznat se ke svému omylu? Kdy budou potrestáni ti, co tě zneužili? Poslechni, ty ztýraný synu Boha! Staří čekají již příliš dlouho na zúčtování, poklekni tedy před jejich velikostí a ucti v nich svého skutečného otce, který se skrze ně opět navrátí, aby bylo dáno každému tvoru, čeho si zasluhuje.
Poté kněz opustí světelný kruh, přistoupí k okraji rokle a vhodí zbylý chléb do jejího jícnu se slovy:
Otče, tvůj ztracený syn se k tobě opět navrací.
Poté jsou zhasnuta světla a shromáždění opustí obřadní místo.