Posolstvo červa
Poselství červa
Člověk často touží pohřbít svou minulost,
na kterou by nejraději zapomněl.
Ta se mu ale stejně dřív nebo později připomene.
„Jsou Čarodějové, co jen předstírají svou moc, ale i tací, co dávají své
schopnosti okázale na odiv. Opravdoví mistři se ale drží v ústraní a většinou
se svět o nich nikdy nedozví."
„Co tím naznačujete?" zeptal jsem se. Namísto odpovědi se na mne jen
jízlivě usmál a podal mi přes stůl jakousi starou ohmatanou knihu vázanou v
kůži. "Coje to za knihu?"
„KNIHA ČERVA," řekl mi stařec vážným hlasem.
Místo vhodné k vykonání ceremonie by mělo být odlehlé a tiché, nejlépe opuštěná
venkovská usedlost s hlubokou studnou, rokle či jeskyně. Čas vhodný k vykonání
ceremonie připadá na 1. května, a to při západu slunce.
Pomůcky nutné k vykonání ceremonie:
Rituální roucha černé barvy a jedno
červené (pro toho, kdo předčítá litanii) Kalich ze stříbra či z kamene Elixír
(jakýkoli nápoj přírodního složeni) Dýky Bochník chleba Černé svíce nebo
pochodně (Přípustné je rovněž elektrické osvětlení za předpokladu, že je jeho
zdroj upraven tak, aby výsledné světlo bylo buďto zelené nebo červené.)
Talismany Satanovy, pečetě Bafometa
Počet účastníků je neomezený:
Kněz (Přednašeč) Asistent Ostatní
shromáždění
Ceremonie by se ale mělo účastnit alespoň pět osob.
Zahájení ceremonie
Rituální pomůcky jsou umístěny v blízkosti kněze. Všichni shromáždění stojí asi
dva metry před průrvou v zemi či studnou nebo roklí. Jakmile je vše osvětleno
tak, aby stál kněz ve středu tohoto světla, započne tento číst obřadní litanii.
Asistent stojí po jeho levici a má na starosti obřadní pomůcky.
KNĚZ:
Chrámy Starých se propadly pod zem. Moře
si vzalo, co z něj vzešlo, a na tomto světě nezbylo mnoho místa pro potomky
Cthulhu, kteří přežili hrůznou Apokalypsu. Staří dlouho marně volali jméno
nejvyššího vládce světa hrůz. Lidská rasa zatím našla cestu k jejich svatyním,
a zde se člověk sklonil před velikostí toho, co zbylo z jejich kultury. A
tehdy, skrze Sermis-ta, promluvil ten, který nemá být jmenován, ve snách
Starých. Ukázal jim, co mají dělat, aby jejich chrámy opět vzkvétaly, a jejich
města se obnovila do původní slávy. Tak se stalo, že vybraní lidé získali velké
vědění od cizí rasy, která zde vládla dávno předtím, než první člověk nalezl
své místo na této zemi. A bylo tomu tak, že tito lidé uzavřeli úmluvu stvrzenou
devíti pečetěmi, že budou pomáhat Starým obnovit jejich říši, výměnou za velké
umění. Lidé ale dohodu porušili a devět pečetí se ztratilo ze světa. Tím byla
porušena rovnováha. Lidé si tou dobou ale již mysleli, že Staré nepotřebují.
Ovládajíce nejvyšší umění, obrátili se proti nim, aby je vypudili z tohoto
světa do jiných rozměrů. Strhli jejich sochy a pobořili jejich stavby, aby pak
sami ve své slepotě vybudovali vlastní svatyně a vztyčili vlastní modly. Staří
upadli v zapomnění a jen čas od času kdosi připomněl jisté věci, o kterých lidé
neradi slyší, a o kterých odmítají přemýšlet. Protože se ale Staří neztratili
ze světa úplně, ti, co dostatečně dlouho a pilně studovali velké umění, našli
si k nim cestu a stali se jejich příbytky. Tak člověk mohl poznat skrze tyto
proroky stará tajemství a pak i obnovit svatyně na původních místech. To vše
ale jen ve velké tajnosti před svou vlastní rasou, neboť ta krutě trestala
všechny, co se hlásili k odkazu starých ďáblů a démonů, na které Staré
degradovala. Nic z toho však nemělo dlouhého trvání. Vždy se nakonec objevili
vetřelci mezi věrnými uctívači, a s nimi přišla i zkáza a zmar toho, co bylo
jen odrazem dávné slávy prastarých bohů. Kdo dnes ví, co se skrývalo pod
rozložitými korunami druidských dubů? A co bylo skutečným předmětem uctívání
při druidských obřadech? Dnes zná snad každý starý Egypt. Kdo zná ale jeho
stará tajemství? Bylo vyřčeno mnoho o tajemných naukách, jež skrývá svatá země.
Kde je ale konec těm, kteří její tajemství opravdu poznali? Co skrývají temné
pralesy černého kontinentu, a proč některé kmeny svěřují veškerou moc do rukou
svých šamanů? A ví snad někdo z vás, kde hledat pozůstatky starých chrámů a
mohutných věží, jež člověk uctíval na začátku svého vývoje? Já říkám vám všem,
že jsem zřel knihu knih, a znám její prokletý obsah lépe, než si dovedete vůbec
představit. Staří odešli. Jsou však blíž, nežli si myslíte. Oči dětí a šílenců
na nich mohou spočinout a jejich sluch jim může prozradit jejich přítomnost.
Rovněž se zjevují vysoce postaveným mistrům, aby jim ve vhodnou chvíli odhalili
jistá tajemství, o kterých čas od času mezi sebou hovoříme, ale která před
tímto světem pečlivě ochraňujeme. Naučte se tedy poznávat pravdu! Pravdu o svém
původu. Pravdu o své podstatě. Skrze sebe poznáte pak i Staré, jejichž blízkost
nyní pociťuji stejně zřetelně, jako pociťuji blízkost vás všech.
Kněz pozvedne obě ruce ve znamení rohů. a zvolá:
Vyslovte to proklínané jméno!
ÚČASTNÍCI:
MOLOCHU!
KNĚZ:
Jméno červa, neboť on je tím věčným poutem
mezi tím, co bylo, co je a co bude. MOLOCHU!
ÚČASTNÍCI:
MOLOCHU!
Poté se kněz napije z kalicha, který mu podal jeho asistent. Potom rituální
dýkou vyřeže do bochníku chleba jedním řezem hvězdu pentagramu. Kněz podá
bochník každému z přítomných a ten si z něho kus utrhne a pak jej hodí do rokle
či jiné prohlubně, u jejíhož okraje pak zůstane stát. Jakmile jsou všichni
účastníci na okraji průrvy, kněz ze svého světlem ozářeného kruhu začne
pronášet:
KNĚZ:
Molochu, dítě vesmíru, tobě obětujeme tělo
falešného spasitele, který se navždy odsoudil k věčnému otroctví! Střežte se
mrtvého znamení, jež bylo upevněno na nejsvětější symbol. Proroku z Nazaretu, i
přesto, že jsi hlásal pravdu, jsi jen zpupný lotr, nehodný slávy, jež náleží
nejvyšším zasvětitelům. Což jsi musel tak brzy odhalit pravdu svými skutky?
Nebyl jsi snad varován? Cožpak jsi nevěděl, co způsobí tvoji stoupenci, kteří
neporozumí tomu, co tys jim ukázal? Pohleď, zde v úkrytu před falešnou církví
skrývá se Moloch, kníže velkých bohů. Jeho jméno bylo popliváno a jeho pověst
pošpiněna. Stal se synonymem smrti a krvavých obětí, jež tví stoupenci během
uplynulého dvoutisíciletí sami napáchali ve tvém jménu a pod tvou záštitou. Kdy
konečně nalezneš sílu doznat se ke svému omylu? Kdy budou potrestáni ti, co tě
zneužili? Poslechni, ty ztýraný synu Boha! Staří čekají již příliš dlouho na
zúčtování, poklekni tedy před jejich velikostí a ucti v nich svého skutečného
otce, který se skrze ně opět navrátí, aby bylo dáno každému tvoru, čeho si
zasluhuje.
Poté kněz opustí světelný kruh, přistoupí k okraji rokle a vhodí zbylý chléb do
jejího jícnu se slovy:
Otče, tvůj ztracený syn se k tobě opět navrací.
Poté jsou zhasnuta světla a shromáždění opustí obřadní místo.