Mýty a legendy
Mýty a legendy
Na začátku všeho byl patrně strach. Strach z mrtvých a jejich návratu.
Strach z neobvyklých úmrtí. Strach z neobvyklých živých.
Vampyrismus, tedy strach z upírů, se objevuje mezi lidskými kulturami s
pohřbem intaktních těl, jiné kultury, s žárovými pohřby tyto mýty většinou
nemají... Lidé pak měli strach, že se ti, kteří zemřeli za podezřelých
okolností, mohou vrátit na svět jako nemrtví a škodit živým. Těla zdánlivých
upírů pak byla různě zohavována: ukroucená či odseknutá hlava je uložena v jiné
části hrobu, odseknuty bývají také končetiny, případně jsou svázány či
spoutány. Ústa vampýra jsou ucpána kamenem či kusem kovu, v hrudním koši jsou
pak zbytky po vražených kolících. Nezřídka jsou těla posypána květy česneku či
mákem a zasypána kameny nebo trnitými větvemi. Hroby a těla byla takto v drtivé
většině případů upravena až po prvním pohřbení a následné exhumaci. Další
zvláštností je, že až na ojedinělé případy, šlo o těla mužská.
Kdo tedy byli ti upíři? Dle lidmi tradovaných legend, upír je bytost,
která má, v různém podání, více či méně stejné vlastnosti. Je zlou, nemrtvou
bytostí, má husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé
oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby,
vyčnívající z úst. Po půlnoci či za úplňku saje krev, nemá stínu a neodráží se
v zrcadle. Vládne zlému počasí, umí přivolat bouři, krupobití či větrnou smršť.
Umí se také přeměňovat, ve vlka či v netopýra. Pohybuje se výhradně v noci, má
strach ze světla, denní světlo jej zabíjí a ve dne je bezmocný a přebývá v
kryptách nebo rakvích.
Bezmocnosti v denní době se dá využít k jeho likvidaci, neboť žádná
ochrana proti němu není tak jistá, jako jeho odstranění. Je-li nalezen hrob
upíra, a to podle hlasitého mlaskáni, nerozloženého těla v hrobě či jiných
indicií, nejlépe je upírovi probít srdce kolíkem z hlohu, trnky, osiky či dubu
a useknout mu hlavu. Nejjistějším způsobem je však jeho tělo spálit.
Legendy znají několik podob upíra, někde dokonce splývá představa upíra
a vlkodlaka. Lidské slovo upír či vampýr, prý přišlo s lidmi z jejich světa a
znamenalo démona, který se vsaje, vkousne nebo démona, který uniká z hrobu. Co
se týče slova vlkodlak, werwolf či lykantrop, jde prý též o lidská slova,
znamenající toho, kdo má kůži vlka či člověkovlka.
Kdo však byl těmi upíry, dokud lidská rasa nepoznala naši rasu? Tělesně
či duševně postižení lidé? Či lidé vůbec zvláštní, např. čarodějové? Nebo to
byli normální lidé, oběti nějaké choroby? Lidské záznamy, získané vyššími upíry
při vizionářských cestách Sférami popisují zhruba toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného A. P. stěžovali si někteří
obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři
osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného A. P. asi za
čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně
neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a
prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde
běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem,
přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé
krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni,
kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu
zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce
kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole
útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci
noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších
osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk J., že jeho snacha S. před patnácti dny se odebrala svěží a
zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala,
že syn hajduka, jménem M., zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí
velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci.
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků
na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký
rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků
pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem S., dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci
po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po
otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a
to artérie i vény, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena
právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a
tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě
narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem M., asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční
chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho
tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě
mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou
všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost
nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených
upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela
ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem M., pohřbená před
devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem J., jenž
zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem R., pohřbené před šesti nedělemi po
desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v
dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího
dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla
shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé
krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi,
a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém
stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních
otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem
R., pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni
hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti
nedělemi, a jejího dítěte.)
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka S., zemřelého před šesti nedělemi,
byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola
dvacetipětiletého hajduka M., zemřelého před šesti nedělemi.
13. S., dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po
třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to
táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci
rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při
otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině
prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky
upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl
pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Jde o autentické dokumenty z předindustriální éry lidstva.
Většina lidských
legend o vampyrismu tedy mluví o epidemiích, rychlých a zdánlivě
nezapříčiněných úmrtích, nikoliv o ojedinělých osobách. Co mohlo být příčinou?
V souvislosti s hledáním možných chorob, jež by byly podkladem pro uvedený jev,
byly vyslovovány nejrůznější domněnky. Některé vyslovované argumenty jsou
kuriózní až absurdní. Vcelku instruktivní dobový záznam případu vampyrismu je
onen výše uvedený. Došlo tam k záhadné epidemii úmrtí. Lidé, zemřelí na tuto
epidemii, v hrobě nehnili, přestože lidé zemřelí z jiné příčiny a současně či
později pohřbení na tomtéž hřbitově vykazovali jasné známky rozkladu. Mrtví
měli zachovány vnitřní orgány, ty se zpravidla při dekompozici mrtvého těla
kazí nejdříve, a tekutou červenou krev v cévách i tělních dutinách.
Někteří autoři zpochybňují citované svědectví vojenských ranhojičů mj.
proto, že nalezli krev v tepnách. Ta bývá většinou během agónie vypuzena
křečovitým stahem jejich stěn vypuzena do žilního systému. Nemohlo však jít o
purpuru, uvedený stav totiž bývá spuštěn bakteriální infekcí, která bez
moderních antibiotik vede k rychlé smrti a rychlému posmrtnému rozkladu.
Některé dobové popisy uvádějí mrtvolný rozklad končetin ještě žijících
pacientů. Proto je krajně nepravděpodobné, že by těla lidí, zemřelých z této
příčiny, byla nalézána v hrobě nedotčená. V takovémto případě lze naopak
předpokládat prudký bakteriální rozklad.
Je tu ale jiná možnost, objevená teprve nedávnoi na Novém Světě.
Jedovaté produkty hub a plísní, tzv. mykotoxiny trichotheceny (rod Fusarium),
popř. v kombinaci s ochratoxinem a některými dalšími mykotoxiny a jejich
projevy v organizmu člověka však uvedenému obrazu naprosto vyhovují. Došlo by k
úmrtí za příznaků purpury, krev by zůstala nedotčena a mrtvolný rozklad by tyto
mykotoxiny přinejmenším zbrzdily.
Uvedené argumenty svědčí pro to, že za představami o vampyrismu se
skrývá konkrétní zkušenost s podobnými otravami potravou. Houby, a tedy i
mykotoxiny trichotheceny, se objevují v plesnivém obilí. Minimálně 5 % obilí je
v nepříznivých letech zasaženo těmito houbami a plísněmi, takže lidé i dobytek,
krmíce se jím bezelstně, umírali za podivných okolností. Mykotoxiny pracují s
časovou prodlevou, takže lidé zdánlivě zdraví jsou najednou bledí, mají
halucinace, nejčastěji je navštěvují a trápí mrtví, mají bolesti, jsou
apatičtí, krvácí z mnoha malých ranek a mají krví podlité oči. Jejich těla po
pohřbu v hrobě se jenom nadouvají, ale netlejí, krev je stále tekutá. Není proto
divu, že lidé na tento jev reagovali, jak reagovali.